1.Den
,,Beskýde, Beskýde, kdo po tobě ide''.....
Takhle nějak ta písnička začíná???Ovšem o té tady opravdu povídat nechci.Jen mě to tak nějak napadlo k danému tématu.
Hned druhý den po Kryštofkempu jsme jely s rodiči na dovolenou do Beskyd.Představ si,že zrovna do vesnice jménem Velké Karlovice.Jo,přesně tam,kde se natáčel seriál Doktor Martin. (jo,jsem seriálový maniak a navíc mám ráda Donutila)
Vyjeli jsme brzo ráno,protože nás čekala 5hodinová cesta.Samozřejmě bychom to nebyli my,kdyby jsme se po cestě ještě někde nezastavili.
Naše první zastávka vedla do Olomouce,kde jsme si došli na ,,výborný''oběd.Jako řeknu ti,větší blaf jsem v životě nejedla.Rýže s kuřecí směsí,která byla zalitá solamylem,takže působila jako sliz.
Po tomto ,,vydařeném''obědě nás čekalo nákupní centrum v Olomouci.Já,jako totální odpůrce obchodních center a dlouhého nakupování,jsem šla s tátou prokouknout náměstí Olomouce.
Nejdřív jsme trochu nevěděli kam,ale nakonec jsme ho konečně našli.Bylo sice malé,ale malebné s krásnými domy,kašnou,Sloupem Nejsvětější Trojice,radnicí a orlojem. (na který jsem čekali až něco udělá v celou,ale bohužel jen dvakrát cinkli a to bylo vše)Samozřejmě jsme všude naráželi na Olomoucé tvarůžky. (nedalo se je necítit)Ne,s těmi jsme domu neodjeli (byla před námi ještě celá dovolená a nevydrželi by)
Po příjezdu na náš penzion (chalupu),vybalení a rozkoukání.Nás čekala jako vždy procházka po okolí.Jelikož bylo nádherné počasí,tak se šlo jedna radost.
Nejdřív mě uchvátili ty krásné louky,pole a lesy.Byl to přímo balzám na duši.
Když se přišlo na malé ,,náměstíčko'',stála tam opět krásná budova v každém okně květina,ve které bylo informační centrum.A naproti restaurace opět z Doktora Martina.
Dale také malé nádražíčko a fara,ve které měl Doktor Martin ordinace (seriál)
Jelikož byl už večer,schylovali jsem se někam na večeři.
A pak se to stalo!!!
Spousta nádherných ovcí v ohradníku.Nedalo mi to,vzala jsem kus trávy a čekala jestli nějaká přijde a nechá se nakrmit.A opravdu přišla.Když šla,tak krásně cinkala a vzala si.Bylo to něco úžasnýho,ovšem stále tu byl ten elektrický ohradník a já jsem se bála,abych neskončila jako farář Otík.
Nakonec jsme na večeři skončili v krásné horské chalupě,kde jsme si dali výborné jídlo!
2.Den
Druhý den jsme po snídani vyrazili kousek od naší chaupy,na Zvonici Soláň.Zvenku i zevnitř byla nádherná.I to okolí,ty nádherné hřebeny hor.Krása!
Já jako milovník pecí,jsem si tam jednu hodně zamilovala.
Po této krátké procházce nás čekal přejezd na Pustevny.Tedy spíše na horní parkoviště,odkud jsme na Pustevny šli.
Opět krásná místa a ten výhled!.....
Také zde jezdí lanovka,kterou jsme nejeli,jelikož už jsme nahoře byli.
V areálu Pusteven,stávaly dvě zajímavé a krásné stavby Libušín a Maměnka.My jsme však viděli už jenom Maměnka,protože v roce 2014 Libušín vyhořel.Momentáně se na jeho stavbu sbírají prostředky.
Nás čekal ještě jiný vrchol.Chtěli jsme dojít k soše Radegasta boha slunce,hojnosti a úrody.
Nakonec se nám podařilo vyjít do té správné výšky (1105m.),přes vyhlídku na Trojanovice.
Krásný výhled a nádherná obrovská socha,která se ovšem nedala skoro vyfotit,protože ji v jednom kuse okupovaly děti.
Poslední výlet druhého dne,nás vedl do Rožnova pod Radhoštěm.Tam jsme navštívili kráské Valašské muzeum v přírodě,kde jsme shlédli spoustu zajímavých staveb poháněných vodními mlýny.A staré vozy.
Teď už nás čeká jenom menší krpálek lesem k místní Jurkovičově rozhledně,která je vlastně nad muzeem v přírodě.Já zůstávám samozřejmě dole,protože nemám ráda výšky.
Potom už začalo lehce poprchávat.
Po dni plném zážitků,bolavých nohou a vyčerpání.Jedeme zpátky do chalupy.
Teď už jen dýchat ten čerstvý vzduch z okna a kávička k tomu.Jako bonus,krásný hrneček.
3.den
A máme tu další den.Tentokrát ve znamení-Snad nezmoknem!
Jelikož opravdu hodně pršelo,tak jsme jeli do Ostravy.
Nejdříve nás čekal vyhlášený a obří Sekáč,ve kterém měli hadrů neuvěřitelně.Ovšem tak nějak nic moc.
Další zastávka nás vedla do OC Futurum,kde jsme tak nějak ,,proběhli''všechny krámky.A poté jsme si došli na oběd.Po dlouhé době jsem zkusila risoto s chobotničkama (mňam).
Železárny Ostrava-Vítkovice,tam jsme měli z celého dne hlavně namířeno.Ovšem,když jsme tam dorazili s tím,že nás vezmou na prohlídku někam dovnitř,zjistili jsme,že veškeré prohlídky jsou hlavně venkem.A to jaksi nešlo,když tak hrozně pršelo.Tak jsme to celé prošli aspoň zvenku,kde se dalo.
Když už jsme tu byli,tak jsme aspoň navštívili město Ostrava a jeho nejznámější ulici Stodolní.
Při cestě na chalupu,jsme se ještě stavili na večeři pro typické jídlo do Horského hotelu Čarták.Jelikož bylo po dešti,byla krásná mlha a tomu prostředí to lichotilo.
4.Den
Čtvrtek byl jeden z těch ,,nabitějších'' dnů.
Ráno po snídani nás čekala ,,exkurze'' do výrobny svíček Unipar v Rožnově pod Radhoštěm.
Hned u vchodu vás oslnila lehká a velmi příjemná vůně.Ovšem né takový ten bolehlav.
Byly jsme zavedeni přímo do výrobny,abychom viděli,jak se svíčky vyrábí a celý proces.Pro nás,jako milovníky svíček velký zážitek a velmi užitečné informace.Tady v této firmě je opravdu vidět,že né všechno dělají stroje,ale i lidé ručně.Takže každý kousek je originál.A to je krásné.
Také tu byla možnost nabarvit si ,,svou''plovoucí svíčku.Každý jsme si jednu nabarvili.Já jsem zkoušela dvoubarevnou,ale opravdu to není jednoduché.Jak by se mohlo zdát.
Po svíčkách přišli na řadu auta-Technické muzeum Tatra v Kopřivnici.Ačkoliv mě auta moc neberou,byla to nádhera.Pořád tvrdim,že jsme se měla narodit v jiném století.Ty auta byla jedno hezčí než druhé.Člověk by ani nevěděl,které si vybrat.
Po úžasném obědě v krásné pizzerii,jsme šli směr Štramberské náměstí,které bylo sice malé,ale moc hezké.Uprostřed byla klasicky kašna a okolo spoustu malých baráčků.A skoro na každém rohu prodejna s uchy.
Z náměstíčka byl krásný výhled na místní Štramberskou Trůbu,ke které směřovali naše kroky.
Jo,byl to opět pěkný krpálek.
Hned jak jsme k ní dorazili,začalo pršet.Čekám dole,pod přístřeškem.A je to tu,začíná mě bolet zub!
Beru prášek a za chvíli je mi zase dobře,ale je to opravdu nepříjemné.Obzvlášť,když jste už přes týden po plombě...
Nakonec jsme ještě zavítali do místního muzea loutek.Miluju je!!!!
Pro mě je to božský zážitek.Je to neuvěřitelné,jak byly propracované a tolik nitek.Klobouk dolů..
Okolo těch krásných chatek a chalup.Většinou měla každá v okně kupu kytek a potůček.
Byl to balzám a ten klid...
Připadala jsem si jak někde úplně v jiném světě,krásném,kde bych dokázala žít.
Ano,táta po cestě našel houbu.
5.Den
Poslední den jsme šli dopoledne prozkoumat krásy Velkých Karlovic do Karlovského muzea.
Spousta starého nádobí,dobová kuchyň,okenice,sáňky a lyže.
Ovšem ještě předtím jsme navštívili sklárny v Karolínce.
Nahoře v podkroví jsme narazili na novodobé řezbářské umění místních obyvatel.Ono celkově ve Velkých Karlovicích bylo a je spousta řezbářů.
Cestou na oběd jsme se ještě stavili pro místní frgály.
Ještě před tím,než jsme vyrazili na oběd,jsme šli procházkou lesem na rozhlednu Miloňová.
Oni pokračovali až k rozhledně a já jsem zůstala v lese a šla jsem na houby.
A opravdu jsem našla!
Po obědě nás čekalo najít místní farmu,kde prodávali sýr.
Zaparkujeme auto u nějakého divného,až strašidelného hotelu,ptáme se pána,který nám radí abychom šli pořád nahoru do lesa.
Když už opravdu nevíme kam,opět se ptáme.Tentokrát dvou manželů,kteří nám za štěkotu jejich psa radí,abychom prošli jejich velikánskou zahradou až nahoru do lesů,tam odtud doprava,okolo kapličky,krav,uvidíme silnici a jste tam!
No,moc moudrý z toho nejsme,ale jdeme!
Za občasného funění,docházíme až úplně nahoru do lesa.Super,teď doprava a hledáme kapličku.Jdeme stále dál a dál a kaplička nikde.
Táta se pokouší o spojení s navigací,ale ani ta nechce spolupracovat.Takže to zkoušíme jít ještě dál do lesa.
Hurááá,kaplička!!!!A krávy???
No,nevadí jdeme tak,jak nám řekli.
Je tu krásná cestička,tak po ní jdeme.Sedneme si na svačinu a proti nám jdou nějací lidé,kteří nám dobře poradili.
Už jenom kousek a jsme tam.
Ovšem všude jsou v ohradníku krávy a proti nám stojí chalupa,kde prodávají sýr.
Naštěstí krávy jsou v jiném ohradníku a my můžeme projít tímto ohradníkem v klidu až k chalupě.
U vstupu nás svým štěkáním vítá spousta psů,slepice,kohout a děsný krocani (ten pohled!)
Ze statku vychází starý,velmi sympatický pán.Byl nadšený,že si nebereme jen jeden,ale rovnou tři sýry.
Při čekání nás znervozňují krocani,kteří se k nám až moc přibližují.Naštěstí je psi rozehnali.
Dostáváme krásně zabalené a navážené sýry,od kterých máme i ochutnávku.Výborný!!
Šup s tím mně do batuhu a jdeme zpátky.Už jenom najít cestu zpět a naše auta.Naštěstí nám tento hodný ,,dědeček''dobře poradil a našli jsme to snadno.
Ještě cestou zpět na naši chalupu,jsme se stavěli v dančí oboře.Byla to krása,jak se tam pásli.Dokonce k nám i šli.
Potom nás ještě rozesmála prasa,která měla u obory nápsáno: ,,Zazvoňte na zvonek a prasátka k vám přiběhnou''.
Jako běh se tomu opravdu nedalo říkat,ale bylo to opravdu velmi vtipné.Tak nějak,oni počkají,žádný spěch.
No a to je konec našeho Beskydského dobrodružství.Bohužel....
Bylo tu nádherně!
P.S.Po nakrájení všech hub jsme zjistili,že jsou skoro všechny červivý.
P.P.S.Ovšem i z těch pár udělal táta výbornou bramboračku.
Pa Anet :)
Žádné komentáře:
Okomentovat