Cestovatelky: Božské Skotsko s mámou

Kde začít??

Stále přemýšlím,kde mám vlastně začít.

Občas si říkám,jestli to neni jenom sen.To,že mám možnost cestovat.Můžu navštěvovat zajímavé země a místa,která jsou pro mě nezapomenutelné jestě hooodně dlouho.A přesně tohle splňovalo Skotsko.Vždycky jsem doma básnila,jak bych si přála podívat se tam,kde hrají dudáci a pije se skotská whisky.

No a jelikož mám skvělou mámu,která všechno zařídí,tak jsme koncem července opravdu odletěly.
Přistály jsme v Liverpoolu,kde na nás čekala Jana (mámy kamarádka).Čekání na autobus,pro auto a mohly jsme vyrazit směr Skotsko.

Po několika hodinách jízdy v autě a suprové večeři v M&S,jsme konečně dorazily na naše první ubytování v Edinburghu-řadové domky,těsně vedle sebe.
Vešly jsme dovnitř a já koukala doslova s otevřenou pusou.Byla to naprostá nádhera.V kuchyni ležel velmi milý dopis od pani,co to tu pronajímá.A po otevření dveří ven,bylo malé venkovní sezení.
Po schodech nahoru byli dva pokoje.Byli to pokoje,jak z pohádky.Už jenom to povlečení...
A na stolečku tématicky skotský slovník :).

Hned druhý den,jsme po snídani nastoupily do autobusu,který nás dovezl do centra.Vystoupily jsme na Princess Street,nasadily si pláštěnky a vyšly.Už z dálky jsem slyšela zvuk dud.A přesně v tuhle chvíli,jsem věděla,že tady se mi bude moc líbit.

Procházely jsme okolo spoustu zajímavých památek.Ať už se jednalo o památník Waltera Scotta,nebo Greyfriarse Bobbyho-je příběh psa, který se ani po smrti svého pána nesmířil s tím, že by měl žít sám. Když totiž Bobbův pán - edinburghský strážník John Gray - 15. února 1858 zemřel na tuberkulózu, odstěhoval se jeho pes na hřbitov za ním.
U sochy Hume jsme se zastavily schválně,protože u ní hrál dudák.A prý když se mu šáhne na palec,budete mít štěstí.

Ani počasí nás ani nepřekvapilo,byly jsme na to připravené na všechno.

Za tenhle náš ,,trip'' jsem se sama nominovala na sběratelku kaváren a restaurací.Nevim proč,ale byly krásné a velmi fotogenické.Mezi ně samozřejmě patří i Elephant house,kde J.K.Rowlingová psala Harryho Pottera.Bohužel fronty tam byly až ven,takže jsme jen prošly okolo.

My jsme nakonec skončily v Mason Bleu.Což nebyla typická skotská restaurace,za to tam měly výborného lososa.A věřte tomu nebo ne,ale schody,které vedli k záchodům.

Ještě před obědem jsme měly zarezervované vstupenky na hrad Edinburgh.Tam jsme se připojily ke komentované procházce okolo hradu.Cestou jsme míjely spoustu děl.A v jednu hodinu jsme bedlivě poslouchaly výstřel z kanón'onu o'clock gun'.Ovšem byl to takový mžik,že jsem to nestihla ani nahrát.Dřív se kanon používal k varování lodí.Což bylo divné,protože zvuk byl opravdu minimální,aby mohl někoho varovat,natož lodě.

Při procházce okolo hradu,jsme se zastavily na ochutnávce whisky,která byla opravdu moc dobrá.

Cestou zpátky jsme procházely starým městem,Cockburn Street, katedrálou St Giles, mostem George IV.A zastavily jsme se na prohlídku v National Museum of Scotland.

Bylo to tam opravdu fascinující.Od klenotů,fyzických a chemických objevů,letadel,balonů.Až po šlechtěnou královskou ovci.

Tuhle věty,budu psát asi často.Ovšem je to tak.Vše bylo krásně zorganizované,takže jsme vždy věděly,kam jdeme a na jakou hodinu.A hlavně,bez spěchu!
Na čtvrtou hodinu jsme měly naplánovanou strašidelnou prohlídku Mary King's Close.Byl to zážitek.Procházíte starým podzemím skotských uliček u kterých se vám tají dech.Vše doplňovali mluvící obrazy z té doby a skvělý ,,herecký'' výkon průvodce.

Večer jsme si ještě zašly do pravé skotské restaurace s názvem The last drop.Prý sem dříve chodili lidé,kteří šli na oprátku.No a my jsme si tu,mezi těmi všemi oprátkami daly whisky :D.

Edinburgh je krásný všemi restauracemi,kavárnami,uličkami a krámky (např. Harry Potter).Proto,jak jsem psala,počasí opravdu potíž nebylo.

Další den byl o trochu méně deštivý.A tak jsme se hned po snídani a zabalení věcí,vydaly k zátoce Firth of Forth a k tomu známému červenému mostu.Ovšem jelikož byl déšť opravdu silný,nedalo se dostat přímo na místo,kde se nejlépe fotí.Tak jsme ho viděli aspoň z dálky a pod něj.

Když jsme se blížily k Perth a pobřeží,konečně přestalo pršet.Viděla jsem moře i v jiném počasí,než ve 42 stupních.U moře jsme si daly svačinku spolu s rackama,kteří lítali celou dobu nad náma.

Nejvíce z celého dne jsem se těšila na hrad Dunnottar.Doufala jsem že nebude pršet,aby nebyl zavřený.A povedlo se!!!Myslim,že to nechce ani komentář,jaká to byla nádhera!!

Večer už jsme přejížděly na naše druhé ubytování.Opět na nádherném místě s terasou a zimní zahradou.A tématicky skotské deky.

Zašly jsme si do místní hospůdky na večeři,která byla i s venkovní živou hudbou.

Můj cíl byl také ve Skotsku najít aspoň jednoho ,,ofinkového''býka.A tady jsem ho našla.Jinak za celou dobu ani jeden.

V pondělí nás čekal výlet okolo Glencoe a Forth Willam.Zastávka u vodopádů,kde jsme si daly svačinu v trávě.A potom už nás čekala cesta do Glenfinnan,odkud je výhled na moře a na slavný viadukt z Harryho Pottera,kde jezdí parní lokomotiva.Ano i tou jsme večer jely z Malaig do Forth William.
Tématicky jsem si tam koupila Bertíkovy fazolky a čokoládovou žabku pro Yvet.

Úterý ráno jsme si udělaly krásnou snídani v zimní zahradě a čekala nás improvizovaná cesta někam...

Dopoledne jsme vyrazily na lesní vyhlídku s vodopády.A potom jsme si našly místo na piknik v lese,což byla opravdu sranda.

Opravdu spontánní nápady jsou ty nejlepší.A tím jsme se náš poslední den ve Skotsku řídily.Přijely jsme do Cairngorm Reindeer Centra,kde nás čekal výšlap do lesů a luk.

Když jsme došly do cíle,vyběhli ze stráně krásní obří sobi.Nedokážu to ani popsat,jaký to byl zážitek a pocit.Jdete po malé lávce,všude po stranách příroda a před vámi i za vámi sobi.Musíte mít opravdu dobré boty,protože ten předemnou měl zrovna ,,potřebu'' :D.

Jste tam zavření uprostřed té nádherné přírody a překrásných sobů,v ruce krmení,zatajený dech a božský klid....