Cestovatelky: Vždycky se sem budeme vracet!

3 denní trip

Dlouho přemýšlím,jak začít....

Tak už něco napiš!!!Třeba si to někdo přečte.Už i kafe mi z toho vychladlo.

Furt si říkám,že bych měla začít nějak hezky.A tak místo nějakého krásného úvodního slova sem přidávám fotku,která tak nějak vystihuje nás dvě a ty skvělé 3 dny v ráji.

Někdo si možná řekne:,,No to jste byly u moře,na Bali....

Ne!!

Ráj můžete najít i u nás.A to přímo blízko Klatov,v malé vesnici jménem Velenovy.Kam my,s naší partou jezdíme už od mala.

Vrátily jsme se po třech letech.

Ano,je to tady stále stejné.Vjíždíme cestičkou.Okolo nás teče malý potůček,voní stromy a les.A konečně vidíme ten krásný rybník a chalupu,kterou jsme si všichni zamilovali.

Ještě než vylezeme z auta,tak na nás štěká Madam na uvítanou.Jo,tenhle pes se opravdu jmenuje Madam.A je naprosto skvělá.

Rychle vynášíme všechny věci k nám,nahoru do podkroví.

Je nádherně!

Dorazili jsme večer,takže už se tu nedá nic moc objevovat.O to víc,se těšíme na ráno :).

Představte si to.Je ráno,otevřete okno a v dálce nic.Jenom louky,lesy a zpěv ptáků.Potom taky žádný signál a minimální wifi.(aspoň vás nebude nikdo otravovat)

No prostě balzám na duši.

Dneska má být nádherné počasí.A tak toho využujeme,cestou na zříceninu tvrze Zavlekov.Já jsem se zdovolením chopila organizace.

Mělo to být necelých 7 km,ovšem poté se ukázalo,že víc.Jelikož jsme trochu bloudili.Nejdřív s GPS,potom jsme se ptali místních lidí,kteří nám řekli k hájovně.Ovšem když jsme šli asi půl hodiny a hájovna nikde.....

Stále nám připadalo,že jdeme špatně.Prošli jsme všechno,lesy,pole,malé cestičky a silnice s topoly.

Cestou jsme potkali krávy a kozy,které hned jak k nim táta přišel.K němu přiběhly,stouply si a začaly všechny čůrat....

Ovšem nakonec se opravdu povedlo a došli jsme zdárně do cíle.

Dovnitř se samozřejmě nedalo,takže jsme to vycvakli před tvrzí a šli zpátky.To jsme ale nevěděli,že to bude cesta strmá dolu,za držení plotu.

No a zpátky zase ta dlouhá cesta,tentokrát po stále ještě neopravené silnici.Když jste tam šli,tak vám to přišlo,že jdete v díře a nad vámi jezdí auta.Velmi ,,příjemné''.

Vyřízení,žíznivý a hladový jsme došli na chalupu.Kde se to pomalu začalo připravovat na kýtu na kameni.Takže paráda.

V neděli nás počasí zradilo a začalo pršet.Takže se nikam nejelo a zůstali jsme na chalupě.

Nejlepší vzduch je po dešti,takže hned jak přestalo pršet,už jsme s Yvet vyrážely aspoň na mini procházku do nedaleké obce.

,,Je to tu stejně krásný,viď!Nikde nikdo,jenom ty břízy a kupky sena.''

Když jsme se pomalu vracely zpátky,začala se připravovat kuřata na oheň.A v tu chvíli začalo zase pršet.Ale pánové do toho šli a kuřata dala do alobalu a začali je opékat (otáčet) na ohni.

Příprava byla opravdu vtipná.Táta si s nimi povídal,vyprávěl,jak mají natržený zadek.A mi s Yvet,jsme jim dávaly jména.No,byla zábava.Ostatně jako vždycky.

Jelikož stále pršelo a kuřata se musela pomalu opékat.K jídlu jsme se dostali až v deset večer.

Jo!

Hodně pozdě,ale opravdu to stálo za to!Ta chuť byla naprosto skvělá.

A až při jídle se tak nějak přišlo na to,že jsme s Yvet (jelikož už nebylo víno) vypily dvě velké flašky piva.V tu chvíli na ně přišla chuť.A určitě by přišla další,kdyby ještě nějaké byly.

Proč to vždycky tak rychle uteče???

Nikdy se mi odtud nechce,miluju to tu!Ovšem nedá se nic dělat.

Nastalo pondělí,skvlékáme povlečení a pomalu balíme.

Tak AHOJ!A zase v září!

Na cestě zpátky domů,my udělali opravdu radost.Zastavili jsme se totiž na oběd kousek od Velenov,v restauraci U svatého Antonína.Není to jentak obyčejná restauraci.

Scházejí se tu každý rok známé osobnosti.A vzdávají hold Miroslavu Šimkovi,který zde byl velmi častým hostem.Na jeho památku,tady nechali udělat balvan s kovovou kachlí,kde je vyryté jeho jméno.

Bylo to tam celé filmové.I ta vzpomínková,podpisová zeď.

Za zmíňku stojí i malá kaplička,naproti od restaurace.A samořejmě fotografie,mého nejoblíbenějšího Jana Wericha.Ano,chtěla jsem si jí odvézt domů,ale ovládla jsem se.